Talichův Beroun 2018
Městské kulturní centrum Beroun a město Beroun pořádají od 7.října do 13. listopadu 2018
XXXIVI. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun za podpory Krajského úřadu Středočeského kraje.
Úvodní slovo starosty města Berouna
Vážení přátelé hudby, dámy a pánové.
Po sedmi letech v čele festivalového výboru, ale také z pozice končícího starosty města, je pro mne opravdovou ctí, že Vás mohu u příležitosti zahájení již 36. ročníku našeho festivalu touto cestou opět oslovit a pozdravit. Myslím si, že za poslední léta se podařilo uměleckou a společenskou úroveň festivalu významně pozvednout. Ohlasy vystupujících umělců, ale zejména vás – posluchačů, to potvrzují. V této souvislosti bych chtěl opravdu ze srdce poděkovat svým spolupracovníkům z festivalového výboru, z městského úřadu a také z našeho Městského kulturního centra. Ti všichni odvedli a stále odvádějí vskutku poctivou a obětavou práci. Přidáme-li k tomu vynikající podporu sponzorů a podporovatelů festivalu, před kterými je třeba hluboce smeknout, pak mám za to, že nejen zakladatelům festivalu, ale ani Václavu Talichovi a našemu městu jsme žádnou ostudu neudělali. Právě naopak. Dámy a pánové, vážím si toho, že jsem při tom s vámi mohl být.
Festival, to jsou konkrétní lidé. Dovolte mi proto, abych jmenoval alespoň ty, kteří podle mého názoru v posledních letech úroveň festivalu nejvíce ovlivnili, ostatní jistě prominou. Byli to zejména dramaturgové prof. Jiří Hlaváč a pan Petr Kadlec, dále tajemnice festivalu paní Miloslava Štaflová a jeho produkční paní Jana Lásková.
Ukázalo se také, že rozhodnutí města koupit staroslavnou Plzeňku a zachránit ji tak pro kulturu bylo správné. Její postupné vylepšování, které je vidět na první pohled, vytvořilo pro kulturní a společenský život města včetně našeho festivalu velmi dobré podmínky.
Jak ale říká klasik – Kdo chvíli stál, již stojí opodál… Je řada nápadů a záměrů, které, pokud se je podaří realizovat, povedou k dalšímu posílení skutečného nadregionálního významu festivalu. Cestu, jak toho dosáhnout, po vzoru některých srovnatelných festivalů, vidím v opravdovém posílení jeho svébytnosti – organizační i finanční. Bez výrazné podpory města Berouna se to ale neobejde. Těm, kteří o tom budou rozhodovat přeji odvahu a šťastnou ruku.
Ivan Kůs
starosta města
a předseda festivalového výboru
Úvodní slovo dramaturga festivalu
Chtěl jsem psát o dramaturgii letošního talichovského festivalu ve spojení se 100. výročím naší republiky. Ale stejně jsem věděl, že v této souvislosti by to nakonec měl být Václav Talich, kdo by k nám měl promluvit. Co by nám tak asi popřál?
Václavu Talichovi dali „jeho lidé a jeho země“ pocítit slávu jako velkému dirigentovi, ale připravili také jeho pád. To bylo po roce 1945, když ho komunisté opakovaně obviňovali z kolaborace s nacisty, zakazovali mu pracovat a tím tohoto nezlomného člověka nakonec zlomili. Bojoval ovšem srdnatě: „Cítím se hrůzně unaven a značně otřesen ve své sebedůvěře, ale přesto občas se ve mně ozve hlas vůle, který mne zve k novému začátku, a chci věřit, že časem zmohutní v moudrý zpěv žencův, jehož spodní tón bude přebolená bolest. Vždyť vědomí smrti dodává závažnost životu, pohanění prohlubuje chválu, jako poznání chudoby zlidšťuje bohatce.“
Někdy v té době, kdy mu bylo nejhůř a kdy byl mnohými opuštěn, dokázal najít světlo a naději. Píše se podzim 1945 a Talich přednáší pro mladé lidi o duchovních rovinách hudby. V závěru jeho řeč daleko přesahuje téma, a i když to tak na první pohled nevypadá, myslím, že v sobě má apel i k dnešku. K naší současnosti a k našim oslavám. A k úkolům, které před sebou jako jednotlivci i jako společenství stále máme.
„Život zkrásněl. Je naštěstí zase nebezpečný. Béřeme do rukou věci, které jsme tolikrát viděli, a v němém úžasu zjišťujeme, že jsme je vlastně ještě neviděli. Slyšíme, k čemu jsme bývali hluší, a vciťujeme se ve věci, které nám připadaly, ach, tak neobvyklými! (…) Vytáhněme člověka z kožicha titulů, postavme ho se stejnými právy jednoho vedle druhého, ne: já, já, já, nýbrž: my, my, my, spojeni bratrským pracovním společenstvím (…), abychom provedli důkaz, že štěstí není v klidu, nýbrž v pohybu; kdo nepracuje, nežije. Nešijme boty, nehrajme divadlo, nevyrábějme sklo, nepěstujme dobytkářství, to je málo, to je pouhý mechanický materialismus, a ten nestačí. Šijme nejlepší boty na světě, hrajme divadlo nejkrásněji, vyrábějme sklo, které bude bez konkurence, vytvořme vzorné dobytkářství – tím jakostním přídavkem teprve dáme své práci smysl, zduchovníme ji. Jak krásně bude na tom božím světě, jestliže lid sám pochopí práci v celé její mravní hloubce, sám sobě bude pobízečem k větší a dokonalejší výkonnosti a kdy každý z nás řekne se stejnou opravdovostí, jak to před časem učinil můj zesnulý přítel Stanislav Novák, když jsme spolu stavěli Českou filharmonii na novém základě. Řekl tehdy: „Víš, přál bych, aby ten orchestr umělecky tak vyrostl, že bych se musel přestěhovat od prvního pultu k poslednímu.“ To je ta pravá ctižádost. Jediná skutečná ctižádost, kde nezáleží na tom, jestli jsi vysokým, prostředním nebo spodním tónem v souzvuku, jako spíše na tom, abys byl dobře znějícím tónem, a hlavně tónem, dobře znějícím v souzvuku.“
Petr Kadlec
dramaturg festivalu
Předprodej vstupenek a abonentek
Vstupenky a abonentky můžete zakoupit na adrese:
Městské informační centrum Beroun, Husovo náměstí č.p. 69,
tel. 311 654 321, e-mail: mic@mkcberoun.cz